Dita Pepe
Dita Pepe
In her long-term photographic projects, Dita Pepe deals primarily with women living in contemporary society. She approaches the topic as an investigative documentary filmmaker who systematically looks at socio-cultural issues related to identity and gender, including her own identity. She sees the medium of photography as a way of communication and therapy – she communicates with the people she captures in her photographs not only as a photographer, but above all as a person ready to share her vulnerability: she often enters projects as a protagonist. Dita Pepe’s artistic work is characterized by an emphasis on humanity and a strong story, which is often visually stylized with authorial inputs in the form of self-portraits.
In her documentary projects, Pepe unwaveringly explores the diversity of life journeys against the backdrop of people from different socio-geographical backgrounds, patiently listening to them and never judging them. She often uses the expressive means of staged fashion photography combined with the classical documentary tradition to explore this – but her focus remains on the female subject and the Socratic desire to know oneself through others.
Her dissertation work, the book Hranice lásky (Borders of Love) was nominated for the Magnesia Litera Prize in 2022. Among the award-winning books she has collaborated on with Barbara Baronova are Slečny (The Misses), Měj ráda sama sebe (Love Yourself), Autoportréty (Self-Portraits), Hlasy žen: Austrálie (Voices of Women: Australia), Ženy o ženách (Women About Women), Intimita (Intimacy) and Odolná společnost (Resilient Society). In collaboration with the writer Jana Poncarova, wo-men publishing published the books Děvčata první republiky (The Girls of the First Republic) and this year Vlastní pokoje (Own Rooms). She also works closely with her husband, photographer Petr Hrubeš. This year she completed her five-year cooperation with the Janáček Philharmonic Ostrava with the book 70. JFO.
•
Dita Pepe se ve svých dlouhodobých fotografických projektech zabývá především ženou žijící v soudobé společnosti. K tématu přistupuje jako investigativní dokumentaristka, která systematicky ohledává sociokulturní otázky týkající se identity a genderu, a to včetně identity vlastní. Médium fotografie vnímá jako způsob komunikace a terapie – s osobami, které na svých fotografiích zachycuje, komunikuje nejen jako fotografka, ale především jako člověk připravený sdílet svou zranitelnost: do projektů nezřídka vstupuje i jako protagonistka. Pro uměleckou tvorbu Dity Pepe je charakteristický důraz na lidskost a silný příběh, jenž je mnohdy vizuálně stylizován autorskými vstupy v podobě autoportrétů.
Ve svých dokumentárních projektech Pepe neochvějně zkoumá rozmanitost životních cest na pozadí osob z různých sociogeografických vrstev, trpělivě jim naslouchá a nikdy je nesoudí. K tomuto zkoumání často využívá výrazových prostředků inscenované módní fotografie v kombinaci s klasickou dokumentární tradicí – středem její pozornosti však stále zůstává zájem o ženský subjekt a sokratovská touha prostřednictvím druhých poznat samu sebe.
Její disertační práce kniha Hranice lásky byla v roce 2022 nominovaná na cenu Magnesia Litera. Mezi oceněné knihy na kterých spolupracovala s Barborou Baronovou patří Slečny, Měj ráda sama sebe, Autoportréty, Hlasy žen: Austrálie, Ženy o ženách, Intimita a Odolná společnost. Ve spolupráci se spisovatelkou Janou Poncarovou vyšly v nakladateství wo-men knihy Děvčata první republiky a tento rok Vlastní pokoje. Úzce spolupracuje také se svým mužem – fotografem Petrem Hrubešem. Tento rok dovršila pětiletou spolupráci s Janáčkovou filharmonií Ostrava knihou 70. JFO.
